Výživa

Kočka domácí a její výživa
2014. August 25. Aby Vaše kočka byla spokojená a Vy s ní, je nutné, aby její strava byla kvalitní, vyvážená a vhodná pro každý den. Protože nikdo není mlsnější než Vaše kočka dáme Vám pár rad pro její správnou výživu.

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka.

Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí. Kočky však nesloužily našim předkům pouze jako spojenci. Z četných archeologických nálezů, zejména z oblasti předního východu je patrné, že je první zemědělci považovali i velmi dostupný zdroj potravy či za kožešinové zvíře.

Tradiční kandidáti na skutečné a jediné centrum domestikace koček jsou v podstatě tři: Severní Afrika (především oblast Egypta), blízký východ (oblast úrodného půlměsíce) a údolí řeky Indus v dnešním Pákistánu.

Stejně jako u všech ostatních domácích zvířat, i u kočky domácí se setkáváme s velkým množstvím vyšlechtěných plemen. Nejvýznamnější evropská felinologická (kočičí) organizace FIFe (Fédération Internationale Féline) rozděluje plemena koček do pěti skupin:

I. Perské a exotické kočky

II. Polodlouhosrsté kočky

III. Krátkosrsté a somálské kočky

IV. Siamské a orientální kočky

V. Neuznaná plemena

Výživa koček
Kočka má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Na rozdíl od psů kočky jsou striktní masožravci a mají jiné nutriční požadavky. Anatomická specializace psů a koček na masitou stravu může být podrobně viděna na jejich trávicím traktu, na vývoji jejich zubů a čelistí a na jejich nedostatku zažívacích enzymů, potřebných pro rozložení škrobu.

Zuby a tlama jsou přizpůsobeny k polykání celé potravy (ne ke žvýkání nebo rozmělňování). Krátké a špičaté zuby, unožují pevné uchopení a kousání. Tlama kočky se otevírá pomocí jednoduchého kladkového kloubu.

Chuť samotná je však údajně nejslabším kočičím smyslem. Podle tvrzení vědců neumí kočky rozeznat sladkou chuť. Ostatní chutě však mají kočkovité šelmy normální, dokonce disponují velmi komplexními chuťovými receptory pro aminokyseliny. Otázkou zůstává, zda ztráta sladké chuti znamenala v minulosti pro kočky nějakou evoluční výhodu a zda se u nich dříve vyvinula masožravost, či došlo ke ztrátě bílkoviny T1R2. V dutině ústní tak probíhá jen mechanické zpracování potravy. Trávicí soustava kočky je uzpůsobena k trávení masa – jako u všech predátorů je relativně kratší než trávicí soustava všežravců či býložravců. Žaludek má tvar písmene U a naplněný je velký asi jako lidská pěst. Nacházejí se v něm žaludeční kyseliny. Žaludeční šťáva má pH 2,5 a obsahuje velké množství HCl, která ničí bakterie. U kočky je tak menší citlivost k bakteriálním infekcím z krmiva. Kočky, stejně jako psi, nemají fermenty na štěpení laktózy, proto je pro ně kravské mléko těžce stravitelné a neměly by ho dostávat. Místo mléka jsou z mléčných výrobků vhodné tvaroh a jogurty, protože neobsahují laktózu. Živiny a natrávené potraviny se vstřebávají v tenkém střevě, dlouhém asi 1 až 1,5 metru.

Hlavní živiny kočičí stravy

  1. Bílkoviny – mají zásadní význam pro správný vývoj a život kočky a nelze je ničím nahradit. Například poptávka po proteinu je u koček čtyři až pět krát vyšší než u psů.
  2. Taurin je zcela esenciální látkou pro kočky, které si ho neumí samy syntetizovat. Jeho nedostatek způsobuje degeneraci sítnice a oslepnutí, které je nevratné. Taurin je nezbytný pro správnou funkci srdečního svalu. Nízká hladina se projeví v podobě degenerace srdečního svalu s následným zvětšením srdce ( dilatační kardiomyopatie). Deficit taurinu má též vliv na nedostatečnou funkci imunitního systému. Při dlouhodobém nedostatku v těle kočky se snižují i reprodukční schopnosti a zhoršuje srážlivost krve.
  3. Kočky jsou též citlivé i na nedostatek argininu, kterého využívají v cyklu močoviny. Pokud je argininu nedostatek, dochází k otravě organismu amoniakem a dalšími zplodinami látkové výměny, zejména bílkovin. Deficit argininu představuje pro kočky závažný, život ohrožující stav, který se projeví zvracením a svalovými třesy.
  4. Kočka není schopna v těle vytvořit vitamin B3 (niacin) z aminokyseliny tryptofanu. Při jeho nedostatku je pozorována svalová slabost, prohlubuje se nechutenství, dochází k zánětům sliznice dutiny ústní a nosní.
  5. Kočkovité šelmy nejsou schopné využít a zpracovat rostlinné karoteny a jsou tak odkázány na přísun vitamínu A z živočišné potravy. Avitaminóza zvyšuje riziko rozvoje změn na rohovce, zhoršuje se kvalita kůže a zejména sliznic, což zhoršuje obranyschopnost organismu.
  6. Dále je o kočkách všeobecně známo, že potřebujív krmivu kyselinuarachidonovou, kterou na rozdíl od psa nejsou schopné syntetizovat z kyseliny linolové. Celkově jsou u kočky nároky na potřebu tuků v dietě vyšší než u psů. 
  7. Kočky mají vysokou aktivitu jaterních enzymů, účastnících se glukoneogeneze (syntézy glukózy). Je stálá a udržuje normální glykémii (hladinu cukrů v krvi) i při absenci sacharidů. Kočka tudíž nepotřebuje sacharidy v dietě.
Pokud pozorujete kočku, jak přijímá krmivo během dne zjistíte, že na rozdíl od psa dává kočka přednost mnoha malým dávkám krmení během celého dne (8 až 20). Pro kočky je charakteristické, že přijímají potravu jak ve dne tak v noci. Toto chování má příznivý vliv na jejich metabolismus a přesně imituje přirozený způsob přijímání potravy koček v přirozeném prostředí. Rovněž kladně ovlivňuje funkci trávicího traktu, protože pomáhá zajišťovat pravidelnou motilitu střev. Kočka má ráda potravu pokojové teploty. Studené nebo hořké jídlo je častou příčinou nechutenství. 

Pitný režim koček
Kočky obecně pijí málo a jsou přizpůsobeny přijímat vodu obsaženou v ulovené kořisti. Je to důsledek života jejich pouštních předků. Dnešní kočky jsou proto schopné přežít poměrně dlouho bez vody, pokud mají vlhkou stravu s obsahem vody 67-73 %, jsou ale rychle dehydratované pokud je obsah vody v krmivu méně než 63 %. Konzervovaná krmiva pro kočky obsahují kolem 80 % vody, a proto zaručují správnou vodní rovnováhu a zároveň správný přísun bílkovin v přepočtu na celkový obsah sušiny. Naproti tomu suché krmivo obsahuje sotva 10 % vody, proto při jeho příjmu kočky přijímají více tekutin. Celková potřeba vody je velmi individuální, v žádném případě však nelze kočce přidělovat omezené množství. Vždy musí mít čerstvou čistou pitnou vodu v nadbytku, aby ji mohla pít v množství podle momentální potřeby. U zdravé kočky je denní potřeba vody 200-250 ml.

Kočka se pravidelně čistí olizováním, tím polyká i svoji srst. Chlupy se mohou v žaludku shlukovat a tvořit tzv. bezoáry, které v žaludku dráždí, vedou k nechutenství a zvracení. Dalším častým problémem u koček bývá zvýšení pH moči a tím vznik struvitových močových kamenů. Kvalitní krmiva obsahují látky, bránící vzniku bezoárů a díky látkám okyselujícím moč i tvorbě močových kamenů. Pokud krmíte levnými krmivy, je vhodné přidávat speciální pasty, které brání vzniku bezoárů a močových kamenů. U koček, které žijí trvale v bytě, je také vhodné, aby měly přístup k trávě, kterou při trávicích potížích s oblibou přijímají. Pokud jim koupíte přímo pro ně určené osivo a budete jim ho doma pěstovat, předejdete okusování pokojových květin a tím i možné otravě, neboť řada pokojových květin je jedovatých.


Autor: Fedičová Yulia Mgr., PhD.

Tyto texty nejsou námi editovány, autorizovány a nevyhrazujeme si k nim žádná práva. 

Zdroje:
Časopis 21. STOLETÍ
Nemoci psa a kočky I-II díl Miroslav Svoboda, David F. Sedior, Jaroslav Doubek, Jiří Klimeš a kolektiv Brno 2008
Veterinární toxikologická databáze https://cit.vfu.cz/vettox
Wikipedia https://cs.wikipedia.org
Zpět do novinek

Nabídka produktů

Nejprodávanější výrobky